Historie pardubického letiště

34. základna Školního / Speciálního letectva, VÚ 2553
znak 34.zŠL i 34zSL

V Pardubicích k 1.11.1994 vznikla 34. základna Školního letectva Pardubice, VÚ 2553 Pardubice. V této době patřila ke 3. sboru taktického letectva. Velitelem základny se stal od 1.11.1994 pplk.Ing. Leoš Liška.

Na základně působily letouny L-39C (341. výcviková letka), L-29 (342. výcviková letka), Mi-2 a Z-142CAF (343. výcviková letka). Tyto letky primárně zajišťovaly letecký výcvik.
344. dopravně – průzkumná letka převzala stroje 36.smdlp. s postupem doby se 341. a 342. letka sloučily a číslování letek se posunulo. A tak 341. letka měla letouny L-39C a L-29, ve stavu 342. letky bylo 8 strojů Mi-2 (č. 0242, 0243, 0244, 0713, 7741, 8216, 8748 a 8750) a mně neznámý počet letounů Zlín Z-142CAF. 342.letkaVe stavu 3.letky byla pestrá směsice letounů - výjimečnými letouny v AČR byly An-26R-Z1M 3209 "s boulemi" pro radioelektronický průzkum a An-30FG 1107, zakoupený z Bulharska a jako jediný letoun AČR schopný se zapojit do letů nad cizím územím dle úmluvy „Open skies“.
Roj L-410 obsahoval celou řadu L-410FG (vím o 1523, 1525, 1526), do stavu patřil ještě L-410UVP 0928, který se účastnil mise SFOR, dále létal i L-410UVP-T č.1134. Dále v rámci fotoletky působil i roj vrtulníků Mi-17.

343.letka 1.2.1996 museli nad Vyšehněvicemi (obec cca 15km SZ od letiště Pardubice) kvůli požáru motoru opustit L-39C 0447 z 1.letky instruktor pplk. Vladimír Adámek a vyvážený pilot npor. Jaroslav Sochr. Letoun dopadl do rybníku Dezernice u obce Rohovládová Bělá (asi 3km od Vyšehněvic).

344.letka3.9.1996 došlo v Pardubicích k poškození An-30FG č.1107 i An-26R-Z1M č.3209. Křídlem je poškodil Il-76, který okolo nich pojížděl na civilní stojánku.
Od roku 1997 základna příslušela pod Velitelství vzdušných sil AČR. Od 1.8.1997 byl velitelem základny plk.Ing. Jan Andrlík.

18.2.1998 došlo ke katastrofě letounu L-39C č.4607 1.letky. Při nácviku techniky pilotáže v zóně narazil npor. Jaroslav Sochr do země u obce Benátky (cca 10km SZ od Hradce Králové) a zahynul.

Na podzim 1999 se do Pardubic pod 34. zŠL přesunuje Letecký zkušební odbor LZO VÚ 9026 (velitel pplk. Josef Rada). Mi-17 č.0830 ze stavu LZO, který v lednu 1999 prošel GO a dostal nový kamuflážní nátěr v „NATO schématu“, přešel do roje Mi-17 ke strojům fotoletky, takže roj Mi-17 tvořila od konce roku 1999 č.0805, 0811 a 0830.
1.8.2000 po čtvrté hodině odpolední nezvládl plk. gšt. Ján Maló provádění vyšší techniky pilotáže na letounu L-29 č.3245 ze stavu 1.letky. U obce Čejkovice (cca 5km JZ od Chrudimi) zachytil při vybírání přemetu o elektrické vedení na svažujícím se terénu a dopadl do kukuřičného pole v 16.20 hod.

"V létě 2000 už jsem to měl za nejmíň. Aby si naši mladý užili aspoň trochu v létě dovolenou, měli jsme jako staří jednu službu a jednu hotovost týdně, narozdíl od jiných letek, kde staří už měli úplný klid. 1.8.2000 jsem měl zrovna "spacák" (pozn. hotovost pro výjezd ke spadlému letounu, vyhledávání pilota, hlídání trosek atp.). Kluci odešli na vycházky a my, co jsme museli zůstat, jsme se bavili různě. Někdo čutal do balónu před letkou, někdo spal a já jsem si povídal s pomocníkem DR.
Mohlo to být asi tak půl hodiny před večeří, když zazvonil telefon, že devéťák vyhlásil "spacák". Nebylo to nic divného, občas se takhle prověřovala přítomnost hotovostí, jestli si někdo neodskočil na jedno "K šimlovi". Tak jsem si vzal blůzu, přes rameno spacák a vyrazil jsem před štáb. Tam už to hučelo jak ve včelím úlu. Myslím, že měla službu nějaká vojanda, která nám řekla, že to není žádná sranda, ale opravdu ostrý spacák a že máme okamžitě jít zpátky na barák a vzít si velkou polní s věcma na sebe, protože tohle je ostrý spacák, protože se 1.TL nevrátil jeden delfínek. A že asi strávíme minimálně noc venku.
Spěchal jsem zpátky, naházel jsem do velké polní spacák, kongo s vložkou na noc a sbalil jsem i patku chleba ze stolu, který už nebyl nejčerstvější. Čekali jsme asi další 3/4 hodiny, nevím už přesně, než se potvrdilo, že letoun opravdu spadnul, mělo to být kousek za Chrudimí. Nikdo prý neviděl padák, letadlo po dopadu hořelo.
Pak jsme konečně vyjeli na korbě 815ky. Na místo jsme dorazili asi za půl hodiny, nevím přesně. Nálada nebyla nic moc, rozebíralo se co je s pilotem. Po příjezdu jsme hned vyskákali z auta a koukali jsme, co se vlastně děje. Uprostřed pole s obilím byl černý flek, který vypálil požár zapálený asi zpřetrhanými dráty. S tímhle polem sousedilo pole s kukuřicí, ze kterého čouhal vršek nástavby hasičské tatry. Kousek stranou od silnice stála sanitka a auto VPéček.
Od místa dopadu se k nám blížil nějaký VZP v klasickém modrošedivém "krtkovi" a blůze. Co měl za hodnost si už nepamatuju. Ten nám řekl, že pilot zůstal v letadle. V tu chvíli bylo absolutní ticho. Pak nás rozdělili do dvou skupin a rotestavěli nás tak, abychom ohraničili celé pole s kukuřicí tak, abychom jeden na druhého viděli. A hlídali jsme, aby si nějaký chytrák nepřišel pro suvenýr, aby se neztratila žádná z trosek, která by snad mohla pomoci objasnit příčinu pádu. Začaly se šířit fámy o pilotovi a o tom, co se vlastně stalo. Že to byl někdo z genštábu, že tady blízko má chalupu a že se letěl předvádět a nevyšlo mu to.
Neměl jsem přehled, z mého místa nebylo vidět, co se v kukuřici děje. Takže nevím, jestli dorazila hned nějaká komise, nebo kdy pilota odvezli. Jen se šířilo, že snad jeho tělo nese stopy požáru a je pořád přikurtovaný v sedačce a musel přijít zbrojíř zajistit sedačku i s ostatky pilota (pozn. aby se při manipulaci neodpálila pyropatrona a sedačka se nevystřelila), že to vypadá strašně a tak.
Postupem času jsem sežvýkal patku chleba. Měli jsme žízeň, ta trocha vody, co jsme s sebou měli byla hned pryč, protože jsme se dělili s těma, co si ji s sebou nevzali. Začalo se stmívat, postával jsem nedaleko jednoho stavení v poli. Bylo tam pár baráčků u sebe. Místní nám dali vodu, to bylo fajn. Když se úplně setmělo, začal se řetězovou poštou šířit informace, že sem jede auto s gulášem. Kolem půlnoci jsme se dočkali, na střídačku jsme se najedli a potom měli napůl každý asi dvě hodiny na to, abychom se vyspali. Dvě hodiny byly akorát tak na rozespání, nic moc. Když se rozednilo, začaly se šířit další fámy. Než se k nám nějaká zpráva dostala, tak stejně asi stokrát změnila podobu.
Pak dorazila auta s dalšíma klukama z letiště. Zatímco my jsme nadále hlídali kraj pole, oni šli dělat rojnici do kukuřice a hledat případné trosky. Pokud vím, jeden z nich našel UTONa, ale prý nebyl pilotův, ale ztratit ho měl někdo z VZP, co tam byli s námi. Před polednem nás, co jsme tam byli přes noc, naházeli do autobusu a jeli jsme na letiště na oběd. Všichni VZP co jsme potkali, i z jiných letek než technických, si pro dnešek odpustili rýpání a srandičky, co si jidy užívali. Tak nějak se držel smutek.
Kamarád z TL mi říkal, že když jeden nový záklaďák předtím v lednu před nějakým technikem utrousil, že nemusí to éro tak leštit, že mu stejně spadne, tak mu ten technik chtěl (jinak zcela normální slušný člověk, který se uměl nad blbýma kecama záklaďáků povznést) na férovku na místě a okamžitě rozbít hubu, že ho pomalu museli ostatní držet. Tenkrát jsme nad tím kroutili hlavou, že ten záklaďák je sice naprostý debil, ale že se technik asi špatně vyspal. Dneska se mu už nedivím..."

Provoz letecké techniky zabezpečovaly 3 technické letky – 1.TL L-29 a L-39, 2.TL Mi-8 a Z-142CAF, 3.TL byl tzv. FOTOLET , který zajišťoval roj L-410, roj Mi-17 a roj An-26 + An30.
Fotolet Na letounech 1. a 2. letky probíhla výcvik pilotů - žáků, nebo na nich prováděli již zkušení piloti "udržovací lety". Speciální letouny 3. letky prováděly průzkumnou, REB, nebo fotografickou činnost a ostatní byly používány i k jiným účelům. Letoun L-410UVP-T č.1134 sloužil k výcviku pilotů na tomto typu, Mi-17 byly používány např. k seskokům příslušníků výsadkové jednotky z Chrudimi, k transportu osob, ale např. i v rámci záchranných prací v době povodní.
Týlové zabezpečení organizačně spadalo do Leteckého technického zabezpečení které se dále dělilo na Letku letištní provozní techniky (LLPT), Letku leteckého zabezpečení (LLZ), Technickou letku RTZ a meteo.
Z radiotechnických prostředků zde byly v provozu systémy RL RPL-5, záložní RPL-4, radionavigační systém blízké navigace RSBN, sestupové majáky PRMG a dále pak světlotechnický systém SP-2. Postupně docházelo k modernizaci výše uvedených prostředků podle možností a potřeb armády.

Na konci roku 2000 došlo k přejmenování 34. základny Školního letectva Pardubice na 34. základnu Speciálního letectva Pardubice. Velitelem základny zůstal i nadále plk.Ing. Jan Andrlík. Po jeho odchodu ho 15.10.2001 nahradil plk. Ing. Josef Rada.
Letecký výcvik byl prováděn ve stejné podobě, jako u 34.zŠl. 342. výcviková letka měla dva roje (8x Mi-2). K fotoletce na čas přibyly ještě dva Mi-8PPA č.7522 a 7523 z přerovské základny. Tohle nosili vrtulníkáři 343.dplRoji vrtulníků Mi-17 343. dopravně-průzkumné letky velel mjr. Petr Hladík). Týlové a RTZ zabezpečení zůstalo stejné.
Situace v resortu ministerstva obrany byla čím dál zmatenější a pocítili to i vojáci a OZ z pardubického letiště. Nejprve se v rámci speciálního letectva uvažovalo o umístění plánovaných An-70 do Pardubic, se sílícím odporem obyvatel Kbel a nutnosti snížit počet leteckých základen i o přesunu vládní letky. Nakonec to dopadlo přesně naopak. An-70 se nekoupily, ve Kbelích zůstala vládní letka a zrušila se pardubická základna, i když oproti kbelské měla z hlediska technického zázemí a možností rozvoje jasně navrch.
Nášivka An-26R-Z1MV létě 2003 byly do Kbel převezeny oba vrtulníky Mi-8PPA a následně zneschopněny a rozebrány. Letecký výcvik byl v rámci armády ukončen. Fotoletka byla rozpuštěna, An-26 3209 byl přestavěn zpět do transportní podoby. S koncem listopadu 2003 byla 34. základna Speciálního letectva zrušena. I po jejím zrušení z Pardubické základny ještě chvíli operovaly zbytky fotoletky – An-30FG č.1107 a L-410FG. An-30FG 1107 byl v roce 2004 uzemněn a snad mu byly vymontovány motory, prý se mělo jednat o jeho odprodeji do zahraničí.

[1] „Zrušená křídla“ - Miroslav Lorenc, Stanislav Rogl; Votobia, Olomouc 2000; ISBN 80-7198-405-1
[2] „Přežij, pilote!“ - Ladislav Sochor; Erika, Praha 2002; ISBN 80-7190-745-6
[3] Články Stanislava Vystavěla ze serverů www.vrtulnik.cz a www.valka.cz
[4] Internet – www.vojenstvi.cz, různé články a diskusní příspěvky.


Poslední aktualizace: