Historie pardubického letiště

Označování a zbarvení letadel v leteckých školách Luftwaffe

Označování letadel

Před tím, než Luftwaffe oficálně spatřila světlo světa, byla všechna letadla zařazena jako civilní. Poté, co se dostali k moci nacisté, byl systém civilních registrací revidován. Původně byly letouny identifikovány pomocí kódu D- XXXX, kde D je kódové značení Německa a XXXX je čtyřmístné číselné označení letounu. Nově bylo pod XXXX používáno čtyřmístné písmenné kódové označení letounu. tento systém platil do jara 1936.

Letounu sloužící v první linii začaly používat úzký kříž s rovnoběžnými stranami, podobný tomu, co byl používán ke konci roku 1918, vložený mezi písmena registrace na trupu a na křídlech. Někdy docházelo k natěsnání písmen blízko k sobě. Od června došlo k dalším změnám. Jednou z nich byla instalace hákového kříže na obě strany SOP místo jen levé strany, jako doposud. Hákový kříž byl malován do středu bílého kruhu na červeném pruhu. Tato úprava byla aplikována na všechna letadla. Další změnou bylo použití vojenského kódování z kombinace písmen a čísel. Nebudu se zde zabývat přesnými pravidly pro všechny druhy letadel, ale pokusím se přiblížit jen označení letadel školních. Kód se skládal z pěti znaků a začínal písmenem „S“, které označovalo „školu“. Tento způsob označování však přinášel jistá omezení daná tím, že často bývalá „operační“ letadla přeposílaná do leteckých škol musela být všechna přeznačována.

Například označení letounu Arado Ar 68E z letecké školy stíhačů s kódem:

S3+R01

tj. 1. pozice – 1. písmeno (S)
2. pozice – 1.číslo (3)
trámový kříž
3. pozice - 2. písmeno (R)
4. a 5. pozice - 2. a 3. číslo (01)

1. písmeno - S je označení školy
1. číslo, 2. písmeno - 3+R označení letky (nebo eventuálně školy uvnitř Luftkreisu – tj. letového obvodu)
2. a 3. číslo - 01 je označení letounu uvnitř školy.

Někteří autoři literatury faktu uvádějí, že druhé písmeno (tj. v našem případě R) mohlo sloužit k identifikaci školy. To by zjednodušilo identifikaci. Tento systém se dá považovat za předchůdce později používaného čtyřpísmenného kódu později používaného cvičnými letadly.

Do února 1939 vybraná neozbrojená cvičná letadla používala čistě civilní registraci. Po tomto datu měla být předpona D smazána a nahrazena písmeny WL (Wehrmacht Luft). Obtíže, které to přineslo (přemalování kódů na velkém množství letadel) si dokážete jistě představit. Vypuknutí války v září 1939 vyústilo v aplikaci trámového kříže na všechna vojenská letadla.

Poté, co WL registrace byly v říjnu 1939 zrušeny, vznikl jednodušší systém, který přetrval až do konce války. Sestával ze čtyřpísmenného kódu, který v abecedním pořadí (od AA+AA do AA+AZ, a pak od AA+BA do AA+BZ atd.) dával velké množství možných kombinací. Výrobcům i leteckým školám byly přiřazeny bloky čísel, mezi nimiž byly z bezpečnostního důvodu mezery. Tato písmena byla v naprosté většině malována černou barvou na trup a spodní stranu křídel. Na tmavých vrchních plochách byly trupové kódy často ohraničovány bílou barvou.

Zpočátku první dvě písmena sloužila k určení jednotky, nebo letiště. Například se předpokládá, že písmena PF+?? v kódu znamenala, že letadlo náleží k letišti v Praze (zda Kbely nebo Ruzyně zdroj neuvádí). Ovšem postupem času letadel přibývalo, byla přesunována po základnách a tak tento způsob označení přestal být směrem k určení domácího letiště směrodatný. V mnoha případech třetí písmeno kódu umožňovalo určit staffel ke které letadlo náleží, poslední písmeno pak patřilo individuálně tomu kterému letadlu. Například kódová označení letounů Klemm Kl25 z Mariánských Lázní byla PF+V?. Bohužel tato teorie způsobu označování je velmi komplikovaná písmeny aplikovanými na letouny samotnými výrobci letadel, které pak letecké školy nepřemalovávaly.

Jednodušší způsob identifikace byl k vidění na letounech leteckých škol v pozdějších letech války. Šlo o jednoduchá a snadno čitelná, obvykle trojciferná, čísla, která byla namalována žlutou nebo bílou barvou na nějakém výhodném místě na letadle – nejčastěji šlo o nos, nebo svislé ocasní plochy letadla. Tato čísla byla pravděpodobně přiřazena jednotlivým letadlům náhodně, resp. v jednotlivých školách individuálně bez nějakého systému ohledně typu letadla. Bylo možné pohromadě vidět různé druhy trupových i křídelních trámových křížů i svastik na ocasech, od předválečných černých trámových křížů se širokým bílým polem až po jednoduché bílé křídelní kříže z konce války. Ovšem některá letadla přežila válku i v původním předválečném zbarvení včetně civilní imatrikulace. Méně obvyklým doplňkem označení letounu leteckých škol byla tabulka s daty o letounu a adrese letecké školy, k níž přináleží, včetně telefonního čísla školy. Byla umísťována obvykle na ocasní části letounu. Využití zřejmě měla při hlášeních havárií, nebo nouzových přistání letounů.

Některá letadla měla zvláštní označení, např. letouny příslušející ke školám pro létání za snížené viditelnosti nesly dvojitý žlutý pruh kolem trupu, letouny typu Bu133 měly zase nápadný zelený, bíle ohraničený blesk na obou stranách trupu.

Mnoho pilotních škol mělo svůj emblém, který byl namalován na mnoha letadlech, dokonce i v pozdějších válečných letech, kdy podmínky pro výcvik byly více než nevhodné…

Zbarvení letadel

Cvičná letadla Luftwaffe odpovídala obecným požadavkům na zbarvení letadel LW, ale neměla žádnou zvláštní formu. Vzhledem k minimu zdrojů uvolňovaných na přebarvení letadel, zůstávala tato ve svých původních kamuflážních schématech. V počátcích leteckých škol bývala cvičná letadla opatřena celá nátěrem stříbrným lakem (RLM01) s tmavě modrým, nebo zeleným hřbetem trupu před kabinou proti oslnění. Tato barevná úprava ale byla běžná ještě v dobách před Mnichovem…

Pozdější dodávky letounů byly obvykle opatřeny na všech plochách nátěrem zelenošedou RLM02, nebo světle šedou RLM63, často v lesklé úpravě. Letouny Bücher byly často zbarveny „perlově šedě“ (RLM63). Tato jednoduchá barevná úprava zůstala standardem až do doby, kdy počet spojeneckých letounů na nebi dosáhl takového počtu, že tato výrazná barevná úprava stala životu nebezpečná pro žáky pilotních škol. Obvykle jednolitý povrch tmavě zelené na horních plochách, např. RLM71, plnil svou ochrannou funkci jak ve vzduchu, tak na zemi. Pro snazší rozeznání vlastních letadel následovalo označení žlutých trupových pruhů, konců křídel (zespoda) a směrovky nebo krytů motoru, tak jak to bylo obvyklé u letounů působících na východní frontě.

Praga E-39.18

Praga E-39.18 VB+SI z pardubické letecké školy.Zdroj: Air Magazine no. 13 via LEMB

Zastaralé letouny předané k výcvikovým jednotkám málokdy změnily své kamuflážní schéma z bojové jednotky, samozřejmě s výjimkou markingu své nové jednotky. Tak mohlo dojít k tomu, že se na některých základnách leteckých škol objevovala různorodá kamuflážní schémata vedle sebe.

Zajaté nepřátelské letouny, používané jako cvičné, téměř vždy obdržely na celých spodních plochách nátěr žlutou barvou odstínu RLM 04 kvůli snadnější identifikaci.

[1] Luftwaffe Experten Message Board


Poslední aktualizace: