Historie pardubického letiště

Armáda na letišti Pardubice po roce 1945
1945-1950

Po druhé světové válce nejprve nebylo jasné, do jaké míry bude pardubické letiště využíváno armádou. Vzniklo několik koncepcí.
Nejprve velitel letectva, generál Vicherek, v červnu 1945 prosadil ve vedení MNO plány na rozmístění poválečného vojenského letectva. Z nich vyplývalo, že v Pardubicích měly být umístěny 9. letecký pluk (velitel mjr.letectva Jaroslav Hlaďo) a 10. letecký pluk (velitel mjr.letectva Jan Čermák). Tyto pluky měly být součástí 5. letecké divize s velitelstvím v Hradci Králové (velitel plk. letectva Ludvík Budín). Tento plán ovšem nebyl realizován a tak vznikl plán další.
Podle plánu z října 1947 mělo být v Pardubicích velitelství 5.letecké divize a jí podřízené letecké pluky 21, 23 a 27. Ani tento plán však nebyl realizován.

Zatímco se na MNO plánovalo, na letišti fungovala od 1.8.1945 Letecká spojovací škola 2. Připravovala pozemní radiotelegrafické specialisty, radiomechaniky a letecké radiotelegrafisty. Po roce fungování byla k 1.8.1946 přesunuta do Chrudimi.

Pravděpodobně od roku 1946 začala v Pardubicích působit část Instrukčního leteckého pluku LVA. Letecká vojenská akademie vznikla 15.9.1945 v Hradci Králové, ale kvůli opravám budov, v nichž měla sídlit, byla dočasně umístěna v Havlíčkově Brodě (od 1.10.1945). Prvním velitelem byl plukovník letectva Jaroslav Plass.

1946

Pardubické letiště v roce 1946 Zdroj: Moje sbírka


22.10.1949 se na Pardubickém letišti představily Avie S-199 4. a 5.slp, které se sem přesunuly k dokončení nácviku na leteckou přehlídku 29.10.1949 ku příležitosti vzniku ČSR. Nácvik řídil štkpt. Škarvada, který na pardubickém letišti působil v roce 1938 v řadách III. perutě Leteckého pluku 4 a po válce jako instruktor LVA a velitel bojového výcviku na letounech S-199. Přehlídka byla provedena, ale po provedení průletu došlo k nedorozumění a jedna devítka se nevrátila do Pardubic a přistála v Plzni.

Padesátá a šedesátá léta

Další nácvik na přehlídku v Pardubicích probíhal od 28.4.1950, kdy se sem opět přesunuly tři devítky S-199 4. a 5. slp. Letecká přehlídka se pro nepřízeň počasí nakonec nekonala.

V roce 1950 vzrostl počet opravárenských prací na S-199, byla to jedna z hlavních náplní kunovického opravárenského závodu. Jako jedny z prvních prošly touto opravnou Avie z LVA HK z letiště Pardubice. První z nich byla Avia S-199 č. A-771.

V roce 1951 proběhla reorganizace vojenského školství, LVA ukončila svou činnost. V březnu 1951 vyšlo nařízení, kterým se letecké školy přejmenovávaly na letecké školní pluky. V červnu 1951 se 2. letecký školní pluk vytvořil v Pardubicích, ale už v polovině prosince se přemístil do Prešova.
Ještě předtím, 26.9.1951, ale došlo k letecké katastrofě, při níž zahynuli dva příslušníci nově zřízeného školního pluku. Instruktor ppor. Josef Řehák se svob. ak. Janem Sedlářem prováděli akademikovy první noční okruhy. Ve 22.50 se s letounem C-106-73 zřítili asi 100m západně od obce Blato (okr. Chrudim). Panovaly nepříznivé povětrnostní podmínky. Letoun se před třetí okruhovou zatáčkou zřítil v pravé spirále pod úhlem cca 80°do polí.
28.11.1951 přelétali piloti 2.lšp ppor Stanislav Paďour a ppor. Jiří Franc dva stroje C-106 ev.č. 28 a 133 z Pardubic přes Trenčín do Prešova. Kvůli tmě museli přistát do terénu v blízkosti prešovského letiště. Ačkoliv letouny nebyly poškozeny, jejich piloti byli přísně potrestáni vyloučením z výcvikové skupiny.

Na začátku padesátých let bylo totiž rozhodnuto o vybudování betonové VPD, spojek, pojížděcí dráhy, stojánek atd. S prudkým rozvojem letecké techniky vzrůstaly i požadavky na zázemí.
Stávající VPD měla několik táhlých vln, což například zvyšovalo nároky na piloty při startech letounů S-199, které se na 1. nebo 2. vlně již dostávaly do vzduchu, aniž by měly potřebnou rychlost cca 150 km/h.
Letiště na čas opustily letecké jednotky a místo nich nastoupily stavební stroje a ruční nářadí PTPáků. V roce 1954 byla betonová letištní plocha dokončena.

1954

Pardubické letiště v roce 1954 Zdroj: Moje sbírka


V listopadu, 22.10.1953 byl do Parubic redislokován 18. letecký stíhací pluk pístový (VÚ 9668). V březnu 1954 byl přejmenován na 18. letecký stíhací pluk proudový a 1.11.1954 byl opět přejmenován na 18. stíhací letecký pluk.

V roce 1954 patřilo pardubické letiště mezi 4 letiště tzv. 1.třídy (Žatec, Mladá, Přerov, Pardubice). Na těchto letištích byl umožněn provoz letounů se vzletovou váhou do 70 tun. Délka drah byla 2500m, tloušťka betonu 23-25cm.

10.8.1954 přeletěla do Pardubic část 6.slp z Mladé. Téhož dne zahájili jeho piloti výcvik ostrých střeleb na letecké střelnici Bělečko. Zpět do Mladé se vrátili 14. nebo 15.8.1954

15.8.1954 na pardubickém letišti začal působit 4. letecký stíhací pluk. 1.11. bylo vydáno nařízení, podle kterého se tvoření názvů všech leteckých pluků sjednocuje a v novém tvaru pak název pluku vypadal takto - 4. stíhací letecký pluk, VÚ 8021.

V říjnu 1954 se velitelství 22.sld přesunulo z Plzně do Chrudimi. Velitelem divize byl pplk. Zdeněk Praus.
Po zrušení 7.lšp k 1.10.1954, je personál a materiál pluku přesunut do Pardubic, kde zajišťoval přeškolení místních pluků 22.sld, tj. 4.lsp a 18.lsp na S-102. K přeškolení byli do Pardubic převeleni i příslušníci 3.slp, posledního pluku divize.
K přezbrojení divize mělo dojít na základě nařízení MNO-VL v období 1.11.1954 - 30.4.1955 právě v Pardubicích.

Personál divize byl proškolen v pěti bězích, 4.lsp převzal všechny své S-102 do poloviny října. Poslední S-102 pro "pardubáky" dorazily 12.11.1954 a 18. slp pak k 15.11.1954 převzal. Letecký výcvik započal 17.12.1954.
První dodávky do Pardubic už dorazily daleko předtím. Prvních 35 letounů S-102 dorazilo do Pardubic už 28.5.1954, 18. lsp je převzal o několik dní později, 9.6.1954. Zřejmě bylo nutné tyto stroje odebrat od vodochodského výrobce a uvolnit mu tak skladovací kapacity. A stejně tak ošetřování techniky mohl snadněji dělat technický personál 18.lsp, než výrobní podnik.

30.10.1954 došlo na pardubickém letišti k velkému požáru, při kterém byly zcela zničeny ubikace 22. roty leteckých zabezpečovacích prostředků 9. letištního praporu. Příčina tohoto požáru zůstala neobjasněna.

V dubnu roku 1955 byl v Pardubicích v provozu radiolokátor P-3a.

V létě roku 1955 na letištích v Pardubicích a Hradci Králové přebírá své první S-102 i prostějovský 2.lšp.

24.4.1956 prováděl 17.slp Mladá nácvik slétanosti na květnovou přehlídku. Dva letouny S-102, výrobních čísel 220537 a 225232 se střetly v zatáčce nad Pardubicemi. Do vedoucího por. Jiřího Holečka narazil pilot na čísle por. Jan Havlík. Vedoucí se okamžitě katapultoval a přistál na padáku. Por. Havlík se katapultoval později a pro nízkou výšku vystřelení se se mu nestihnul otevřít padák. Oba stroje dopadly na kravín JZD Lány na Důlku a zcela ho zničily.

3.7.1956 odstartoval z pardubického letiště letoun typu D-47 ze stavu 1.dvlp Kbely. Pětičlenná osádka přepravovala 15 důstojníků intendanční a proviantní služby do Prešova. U Zvolenu ve výšce 3000m vlétl letoun do silné turbulence, odtrhly se plechy pláště letounu na přechodu křídlo - trup, které narazily do výškového kormidla a potrhaly jeho potah. Letoun se stal neovladatelným a následně pod velkým úhlem narazil do země nedaleko obce Lom nad Rimavicou a explodoval. Všech 20 osob na palubě zahynulo.

29.9.1956 byl vydán výnos, že končí označování letounů S-102, S-103 a CS-102 a přechází se na původní sovětské označení MiG-15, MiG-15bis a UTI MiG-15.

14.4.1957 přistál na pardubickém letišti poškozený MiG-17PF patřící 11.slp v Žatci. Pilotem byl kpt. Drahoslav Hoření. Během nočního letu do Pardubic na spodní hranici mraků ve výšce 150m došlo k dotyku s polem cca 12km od letiště. Pilot zapnul forsáž, odhodil obě přídavné nádrže a s poškozeným příďovým podvozkem doletěl do Pardubic, kde bez problémů přistál. Pilot o necelý rok poté zahynul při první katastrofě MiGu-19 v ČSLA.

V srpnu 1958 byl 18. slp zrušen a reorganizován na 18. stíhací bombardovací letecký pluk VÚ 9668.

3.5.1961 musel na pardubickém letišti nouzově přistát kpt.Ján Patrík z bechzňského 9.slp. Na jeho MiGu-19S č. 0102 praskla membrána odstředivého regulátoru a pilot tak musel přistát pouze na jeden motor.
25.5.1961 musel Pardubicích nouzově přistát další letoun. Npor. Josef Sukup z 11.slp prováděl přelet MIGu-15bis č.3613 z Malacek do Žatce. Došlo k prasknutí víka kompasu, bylo zamítnuto nouzové přistání na Moravě a vydán rozkaz k pokračování letu do Žatce. Pohužel selhalo předání letounu od oblastní letové dispečerské služby Morava a pilot se dostal až nad polské území. Naštěstí se pilot po výletu z oblačnosti zorientoval a nasadil jižní kurs, který ho dovedl až do Pardubic.

5.5.1964 musel v Pardubicích přistát kpt. Jaromír Široký ze 7.slp Piešťany. Na MiGu-19S č.0425 doprovázel Il-18 se státní návštěvou prezidenta Alžírské demokratické lidové republiky. V půběhu letu ohlásil malý zbytek paliva a přistál v Pardubicích. V přídavných nádržích bylo paliva ještě hodně - 1.300l, ale nepřečerpalo se kvůli poruše na přívodu stlačeného vzduchu.

13.5.1963 přistál v Pardubicích polský MiG-17 z letiště Babimost. Kpt. Bohdan Galeň kvůli navigačnímu omylu narušil rakouskou státní hranici, zvednul hotovost 1.slp, ale brzo si svůj omyl uvědomil a otočil zpět nad čs. území.

18.4.1967 důstojníci štábu 10.LA v Hradci Králové, pplk. Lubomír Kuběna a pplk. Jiří Myška, hlídali na letounu MiG-15UTI č.2635 vývoj nočního počasí. Začal foukat nárazový vítr a začalo sněžit. Při přistání foukal boční nárazový vítr až 25 m/s, hustě sněžilo. Letoun dosednul, po 150m opět odskočil, pod opětovném dosednutí se urazila přední podvozková noha a letoun se po dalších 700m na dráze zastavil. Pilotům se nic nestalo.
30.9. 1967 je rozpuštěn 18. stíhací bombardovací letecký pluk a objevují se zprávy o tom, že armáda pardubické letiště opustí.

1968

17.1.1968 prováděl pplk. Jiří Zahrádka přelet vrtulníku Mi-8 č.0610 na trase Pardubice - Kbely. U obce Vestec ale musel nouzově přistát, neboť došlo k uvolnění lepených spojů potahu listů rotoru.

Srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy - operace Dunaj

Politické změny v naší republice nabývaly od začátku roku na síle, až se jim rozhodla učinit sovětská strana přítrž. V červnu proběho velké spojenecké cvičení Šumava, po kterém sovětští vojáci začali opouštět území republiky až 13.7.1968 po několika urgencích z naší strany a poslední z nich odešli až 3.8.1968. V průběhu cvičení si sovětští velitelé víceméně udělali generálku na vlastní invazi.

Operace Dunaj začala 20.8.1968 ve večerních hodinách přistáním sovětského speciálu An-12 civilní imatrikulace (Aeroflot, CCCP-67242) na pražské Ruzyni.
20.8.1968 ve 23.56 byl vydán všeobecný zákaz létání nad územím republiky.
21.8.1968 pak MNO, genplk. M.Dzúr, vydal následující dva důležité rozkazy:

  • v 00:20 nařídil všechna vojsky ponechat v kasárnách, neopouštět mírové posádky, štáby svazů a svazků povolat na pracoviště, poskytnout sovětským vojskům všestrannou pomoc a zajistit, aby nedošlo z naší strany k použití zbraní
  • v 00:45 zakázal velitelům 10.LA a 7. aPVOS vzlet všech letounů bez souhlasu MNO nebo NGŠ a nařídil zajistit přistání sovětských letounů v Brně a Praze - Ruzyni.
Průběh vojenské části invaze velice podrobně popisuje publikace z nakladatelství JaPo [8]. Dále se budu zabývat jen děním na pardubickém letišti a v blízkém okolí.

V úterý, 20.8.1968 se přesunula část 4.slp na čáslavské letiště, protože v Pardubicích byla plánována od 21.8.1968 střední oprava VPD, která měla trvat asi 3 týdny.

21.8.1968 polské vrtulníky Mi-8 zajistily přesun jednotek 1.bzsturm, které vyřadily z provozu televizní převaděč v Pardubicích.
K letišti přijely polské jednotky vyzbrojené tanky T-54A a OT SKOT-2A. Do areálu letiště nevjely, ale blokovaly ho.

21.8.1968 okolo páté hodiny ranní se nad letištěm objevil ze směru od Hradce Králové průzkumný Jak-27R pravděpodobně ze stavu 164.ograp. Prováděl rekognoskaci situace na letišti a schopnost letiště přijmout sovětskou leteckou techniku. Údajně měla být na VPD umístěna stavební technika, kterou odstraňovali polští výsadkáři (velitel pplk. Sawiczski).

První sovětský letoun pravděpodobně přistál 23.8.1968. Byl to MiG-21US "červená 05". Pilot s hodností podplukovníka měl za úkol zabezpečit přistání celého útvaru. Na řídící věž nebyl vpuštěn a tak přistání musel řídit sám z kabiny letounu. Invazní MiGy-21 přiletěly pravděpodobně z Polska a patřily asi k Prikarpatskému vojenskému okruhu.

Podle zpravodajské zprávy GŠ ČSLA v Pardubicích mělo být umístěno 44 letounů MiG-21, velení jedné stíhací divize (asi 131.IAD) a 8 transportních letounů An-12.

Pravděpodobně tu však bylo pouze 33 MiGů-21. 17 letounů MiG-21PFM od 159., nebo 192.iap, 131.IAD, PrikVO a 16 MiG-21S od 192.iap z Ivano-Frankovska, dva MiGy-15UTI a jeden MiG-21US - všechny jednadvacítky stály na východní stojánce.
Dále jsou zaznamenány - jeden An-12, jeden An-14, jeden spojovací Jak-12, dva Mi-6, jeden Mi-4 - tyto letouny byly na stojánce před řídící věží.
V průběhu operace Dunaj navíc v Pardubicích přistál jeden roj průzkumných Jaků-28R, pravděpodobně od 164.ograp z polského Brzegu. Byl umístěn na východní stojánce. Podle výpovědí některých pamětníků měly tyto jaky přistát již první den invaze dopoledne. Stejně tak v jednom srpnovém vydání východočeského deníku Pochodeň bylo uvedeno, že 23 sovětských MiGů-21 přistálo v Pardubicích už 21.8.1968 odpoledne.

Na letišti byla dislokována 3. tanková rota a 1. prapor 42. mechanizovaného pluku 11. tankové divize Polské lidové armády.
Tyto jednotky armády PLR disponovaly na pardubickém letišti následující technikou:
  • T-54A
  • OT SKOT-2A
  • pontonové přepravníky AP-64 na automobilech Star 660 s díly k pontonové soupravě PP-64
25.9.1968 se z letiště Mladá po jeho obsazení letectvem SSSR musel do Pardubic přesunout 47.průzkumný letecký pluk, VÚ 8863 Pardubice s letouny Il-28R a MiG-21F-13. Dvě letky plukovních MiGů-15R přistály v Čáslavi. Společně s plukem se do Pardubic přesunuly i jeho zabezpečovací útvary - 22. letištní prapor a 2.prapor RTZ.

Pravděpodobně během září začaly sovětské jednotky organizovat vlastní letové akce a pořádat letecký výcvik. Údajně mělo dojít i k poškození jednoho z letounů.

25.10.1968 byl rozkazem MNO, genplk. M.Dzúra, obnoven letecký výcvik.
25.10.1968 odjela z letiště polská kolona 19 tanků, 17 automobilů a 2 OT, čímž armáda PLR opustila letiště. V tento den začíná i stahování sovětské armády.

31.10.1968 byl ukončen odchod sovětských vojáků z pardubického letiště.

V následujících měsících po invazi proběhly i v řadách příslušníků armády v Pardubicích čistky, tak jako v celé armádě.

Sedmdesátá a osmdesátá léta

Úvahy o opuštění letiště armádou se nepotvrdily, naopak na počátku 70. let se přikročilo k rozsáhlé modernizaci letiště - bylo zahájena stavba ÚLů.

Koncem dubna 1970 se na letišti v Pardubicích opět nacvičovalo na květnovou přehlídku. 27.4.1970 se při výběhu po přistání srazily dva MiGy-21F z bechyňského 9.slp. V hustém dešti s téměř nulovou dohledností mjr. Milan Senteši s MiGem-21F č.0214 dojel mjr. Vladimíra Makovce s MiGem-21F č.0302. Oba dva letouny byly po opravě schopny se přehlídky zúčastnit.

Od počátku srpna 1971 se v Pardubicích přeškolovali na MiGy-21 piloti 3. výcvikové letky 5.slp z Plzně.

1973

Pardubické letiště v roce 1973 Zdroj: Moje sbírka


V roce 1975 byl 4. slp propůjčen čestný titul "Útvar Slovenského národního povstání" a současně mu udělena Pamětní medaile k 30. výročí SNP.

1977

Pardubické letiště v roce 1977 Zdroj: Moje sbírka


Začátkem roku 1985 začínají přípravy výměny místa působení 47.pzlp s hradeckým 30.sbolp. Údajně to bylo kvůli malé šířce úlů v Hradci, kam se nevešly Su-25K, ovšem v Pardubicích byly úly úplně stejně široké…
Ve dnech 24.-26.6. došlo po 17 letech působení 47.pzlp z pardubického letiště k přesunu do Hradce Králové a zárověň s ním se 30. stíhací bombardovací pluk přesunul 24.6.1985 na letiště Pardubice.
1.11.1985 byl 30.sbolp přejmenován a bylo mu vráceno označení 30. bitevní letecký pluk „Ostravský“, VÚ 1562.
17.11.1988 převzal pluk „Putovní prapor Ministra národní obrany ČSSR“ za dosažení výtečného hodnocení v uplynulém výcvikovém roce a za výrazné výsledky při osvojování nové letecké techniky.
Konec osmdesátých let přinesl i zeštíhlování čs. letectva a jako první to odnesl 4.slp. Byl rozpuštěn ještě před listopadovými změnami 31.7.1989.

1990-2003

Devadesátá léta přinesla velké změny. Docházelo velkým změnám v organizaci letectva, rušily se letecké pluky i vojenské posádky, obyvatelstvo protestovalo proti hluku z letadel a chtělo zrušení leteckého provozu a místy i armády vůbec. Posádková města a spíš městečka, která vojsko opravdu opustilo, najednou zjistila, že místním obchodníkům i řemeslníkům klesly tržby a obec se vylidnila.
Pardubice nebyly vyjímkou. I tady se sepisovaly petice a protestovalo se před branami letiště. Největší protesty byly zaznamenány ze strany obyvatel Svítkova, Popkovic a Starých Čívic, hlavně starosta Místního obvodu 6, p.Hromádko ze Svítkova byl v této oblasti velmi činný. Naštěstí se zrušení letového provozu obyvatelům prosadit nepodařilo, ale jisté změny přece jen nastaly.
Od 1.1.1994 v Pardubicích působil 36. smíšený dopravní letecký pluk, který převzal zbytky zrušené fotogrammetrické letky Fotoletecké skupiny VÚ 9681 z Hradce Králové (do Pardubic přesunuta 1.7.1993) a odloučenou dopravní leteckou skupinu dopravního pluku Kbely, přesunutou z Mošnova do Pardubic 16.10.1993.
V roce 1994 odešel do Náměště nad Oslavou "hlučný" 30.bilp s letouny Su-25 a L-39ZA. Tam byly letouny Su-25 z Pardubic, ex-pardubické a později hradecké Su-22 od 47.pzlp a původní náměšťské Su-22. A tím vznikla 32. základna taktického letectva Náměšť nad Oslavou.
30. bilp byl zrušen k 31.12.1994 včetně historického názvu „Ostravský“. Na pardubickém letišti ale zůstalo Technické oddělení bývalého 30.bilp, kam z Náměště létaly Su-25 na předepsané práce až do konce svého působení ve Vzdušných silách AČR.

34.zŠL i 34.zSL

Přišla nová etapa vývoje Vzdušných sil AČR. Byly zrušeny veškeré letecké pluky a místo toho vznikly Letecké základny. 1.11.1994 vznikla 34. základna Školního letectva, VÚ 2553. Ta byla po necelých pěti letech, 1.10.2000 přejmenována na 34. základnu Speciálního letectva Pardubice, VÚ 2553 Pardubice a až do listopadu 2003 působila dál víceméně v nezměněné struktuře.

1995

Pardubické letiště v roce 1995 Zdroj: Moje sbírka


2003 - současnost
Správa letiště Pardubice

Od prosince 2003 nastalo na letišti poslední období, které trvá až doposud. Na letiště nastoupila Správa letiště Pardubice, VÚ 2436 Pardubice. Vznikla k 1.12.2003. Jejím hlavním úkolem je zabezpečení letištně provozní služby (např. řízení letového provozu, údržbu vzletové a přistávací dráhy, světelné i radiotechniky, údržba travnatých ploch nebo budov v areálu letiště).

CLV

Vláda ČR svým usnesením č. 1281 ze dne 17. prosince 2003 povolila nákup leteckého výcviku pro Armádu ČR. A tak se na pardubické letiště nastěhovalo Centrum leteckého výcviku (součást LOM Praha). Od 1.4.2004 CLV provádí letecký výcvik pro potřeby armády. Výcvik je prováděn na letounech armády, i proto, ač jde o civilní subjekt, připomínám ho mezi vojenskými.

14. brigáda logistické popory

Od 1. července 2004 začala v areálu letiště působit 14. brigáda logistické podpory Pardubice. 14. brigáda je vojenským útvarem přímo podřízeným Velitelství společných sil.
Hlavním úkolem brigády je poskytování logistické podpory jednotkám do velikosti 141. zásobovací prapor Pardubicebrigády bez toho, aby musely být mobilizovány další zdroje a zálohy. Musí zvládnout podporu jak při válečném nasazení, tak i při záchranných a humanitárních operacích. Je schopna fungovat samostatně i v rámci společných operací (např. v NATO).Je možné její nasazení v zahraničí.
Na Pardubickém letišti sídlí velitelství brigády a její 141. zásobovací prapor Pardubice.

Na závěr drobné shrnutí - na pardubickém letišti byly po druhé světové válce dislokovány tyto letecké pluky československé a české armády:

  • část Instrukčního leteckého pluku LVA (1945(1946) – 06/1951)
  • 2. letecký školní pluk (06/1951 – 12/1951)
  • 18. stíhací letecký pluk (11/1953 – 09/1958)
  • 18. stíhací bombardovací letecký pluk (10/1958 – 08/1967)
  • 4. stíhací letecký pluk "SNP" (08/1954 – 07/1989)
  • 47. průzkumný letecký pluk (10/1968 – 06/1985)
  • 30. bitevní letecký pluk "Ostravský" (06/1985 – 10/1994)
  • 36. smíšený dopravní letecký pluk Pardubice (1/1994-10/1994)
  • 34. základna školního letectva (11/1994 – 09/2000)
  • 34. základna speciálního letectva (10/2000 – 11/2003)

V současnosti na letišti působí:

  • Správa letiště Pardubice
  • 14. brigáda logistické podpory / 141. zásobovací prapor Pardubice

[1] „Historie letiště v Pardubicích od jeho vzniku do roku 1945" - Pavel Petr; Zprávy Klubu přátel Pardubicka 7-8/1999
[2] „Československé vojenské letectvo 1945 – 1957“ - Miroslav Irra, Jaroslav Matoulek, Stanislav Vystavěl; Vydavatelství Jan Máče, Praha 2004; ISBN 80-903508-0-1
[3] „Mé vzpomínky na Leteckou vojenskou akademii a historické spitfiry v Pardubicích“ - J.Vobořil; Zprávy Klubu přátel Pardubicka 9-10/2001
[4] Články Stanislava Vystavěla ze serverů www.vrtulnik.cz a www.valka.cz
[5] Internet – www.vojenstvi.cz, různé články a diskusní příspěvky.
[6] Aero Plastic Kits Revue 49,50/96
[7] „Ocelový hřebec MiG-19 a československé letectvo 1958 - 1972" - Libor Režňák; Svět křídel, Cheb 2008; ISBN 978-80-86808-45-1
[8] „Soviet Airforce over Czechoslovakia 1968-1991 part 1“ - Aleš Hottmar, Stanislav Mackovík; JaPo, Hradec Králové 2008; ISBN nemá
[9] „Stříbrný tryskáč MiG-15" - Libor Režňák; Svět křídel, Cheb 2012; ISBN 978-80-87567-14-2
[10] „„Mezek" Avia S/CS-199, 2.díl" - Miroslav Irra; Jakab, Nevojice 2012; ISBN 978-80-87350-09-6


Poslední aktualizace: