Historie pardubického letiště

Druhá světová válka na pardubickém letišti
1939

Na počátku války byly Pardubice téměř 40-titisícové město. Při prvním poválečném soupisu mělo město Pardubice s připojenými obcemi (tzv. Velké Pardubice) 44.577 obyvatel, samotné město bez obcí pak 37.142 obyvatele. Ve městě sídlila řada důležitých průmyslových podniků, bylo významnou dopravní křižovatkou a sídlem řady úřadů.
V průběhu války musela pracovat pro německý válečný průmysl většina místních podniků. Ve městě byla silná posádka německé branné i policejní moci (WH, LW i SS).

15.3.1939 do Pardubic dorazily od Náchoda přes Hradec Králové oddíly německých ozbrojených sil. Kolem poledne pak bylo obsazeno i letiště pozemními sledy Luftwaffe. Německá Luftwaffe tak získala letiště s relativně novými kasárnami. Postupně pak plochu letiště rozšířily nové pojezdové dráhy (betonové), byl zvýšen počet hangárů a provozních budov.

15.3.1939 v Pardubicích

Nákladní vozidla německé armády na Pernštýnském náměstí 15.3.1939. Zdroj: Sbírka M. Veverky

15.3.1939 v Pardubicích

Němečtí vojáci na schodech pardubické radnice 15.3.1939. Zdroj: Sbírka M. Veverky

15.3.1939 v Pardubicích

Kolona na náměstí Republiky 15.3.1939. Zdroj: Vlastní sbírka

15.3.1939 v Pardubicích

Němečtí vojáci na náměstí Republiky před hotelem Grand 15.3.1939. Zdroj: Sbírka M. Veverky

15.3.1939 v Pardubicích

Kolona německých vozidel v ulicích města. Zdroj: Sbírka M. Veverky

V rámci rozmisťování svých leteckých jednotek musela Luftwaffe zohledňovat (a vylepšovat) parametry letišť podle toho, jakým typem letounů daná jednotka disponovala. V tabulce níže jsou uvedeny minimální požadavky na rozměry VPD a pojížděcích drah dle provozovaných typů.

Typ letadelVPD (délka/šířka v metrech)Pojížděcí dráha (šířka v metrech)
Bf-109, Fw 190, Ju-87
1.000 / 40
8
He-111, Ju-88
1.200 / 50
12
Me-262 (Jagd)
1.500 / 50
12
Do-17, Me-410
1.600 / 50
12
Me-262 (Kampf)
1.800 / 50
12
He-177, Ju-290
1.800 / 60
12 - 18

Brzy po 15.3. byla na letišti dislokována II./ZG141 vyzbrojená Bf-109D (velitel Hptm. Günther Reinecke), která byla do Pardubic přesunuta z Fürstenwalde. Podle jiných zdrojů ([1]) zde byla dislokována III/JG132, ale ta v té době už neexistovala a byla už 1.11.1938 transformována do II./JG141 a z ní se k 1.1.1939 stala II./ZG141, tj. jednotka těžkých stíhačů (Zerstörer). Helmut Woltersdorf
II./ZG141 ale zůstala v Pardubicích jen do 1.5.1939, kdy byla přesunuta do Olomouce a přečíslována na I./ZG76. Následně se účastnila útoku na Polsko.

Mezi piloty II./ZG141 v Pardubicích byl i (později Oblt.) Helmut Woltersdorf, pozdější letecké eso I./ZG 76 a 4./NJG 1 s celkem 24 sestřely.
Dalším pilotem, kterého se mi podařilo zjistit u II./ZG 141, byl (později Oblt.) Hans-Ulrich Kettling.

Existuje fotografie, na níž příslušníci II./ZG141 v Pardubicích pózují před Avií B-534.266 (Kód H6) ze stavu 34. stíhací letky Leteckého pluku 1 T.G.M. Dochovalý vrak tohoto stroje se stal základem repliky, která dnes stojí v Kbelích.
Dále v Luftwaffe im Focus 9/2006, na straně 7 se nacházejí dvě fotografie. Na první je vyfocen Bf-109D "bílá 4" ze stavu 4./ZG141, na druhé je detail na znak pod kabinou jiného letounu. V popiskách k fotografiím bohužel není napsáno, odkud to foto je, nebo ze kterého je dne.
Vzhledem k tomu, že ZG141 existovala jen od 1.1.1938 do 1.5.1939, že po okupaci až do 1.5.1939 byla dislokována v Pardubicích a dále díky tomu, že v popiskách k fotografiím se píše, že tento znak se začal používat až na jaře 1939, je podle mého názoru relativně velká šance, že pokud nejsou tyto fotografie přímo z pardubického letiště, tak mohu předpokládat, že "bílá 4" se v tomto stavu na letišti v Pardubicích vyskytovala.

Kvůli autorským právům sem bohužel ty fotografie nemohu umístit.

Zde je volný překlad popisek k oběma fotografiím:

Přesně řečeno, nemůžeme o těchto dvou Bf-109D-1, zobrazených na těchto fotografiích, mluvit jako o stíhačích, protože náleží do stavu 4./ZG 141. Tato Staffel byla součástí II./ZG 141, která vznikla jako stíhací jednotka. Byla zformována 1.7.1938 v Jütborg - Dammu jako III./JG 132. 1.11.1938 byla přejmenována na II./ZG 141 a stala se jednotkou těžkých stíhačů (Zerstörer). Nebylo to naposledy, co byla tato jednotka přejmenována, 1.5.1939 se změnila na I./ZG 76. Brzo poté byla vybavena letouny Bf110.
Náš snímek ukazuje stroj 4./ZG141 a poskytuje první pohled zblízka na emblém letky, který byl doposud popisován velmi zjednodušeně. Znak sestával z bílého griffona v červeném poli ohraničeném bílou linkou. Je zajímavé, že tato linka byla na stroji na další fotografii přemalována kamuflážní barvou. Pokud je známo, letka aplikovala tyto znaky na oba boku letadel od jara 1939.
Letce do konce roku 1938 velel známý operní zpěvák 30-tých let a bývalý pilot z první světové války Hptm. Karl Hammes, který 6.9.1939 padnul u Waršavy už jako velitel 1./ZG 1 (Bf110 2N+IH). Ve funkci velitele 4./ZG 141 ho nahradil Hptm.Pape.

Brzo po počátku války bylo v Pardubicích dislokováno Einsatzkommando SS Pardubitz. Bylo součástí Einsatzgruppe I (Prag), pod velením SS-Ostubaf. Dr. Ericha Ehrlingera (období březen až září 1939). Součástí gruppe byla ještě Einsatzkommanda v Českých Budějovicích, Praze a Kolíně. Další informace o této jednotce nemám k dispozici

Již v říjnu 1939 začala v Pardubicích působit letecká škola Luftwaffe - Sch./FAR Pardubitz 32 (Schule / Flieger-Ausbildungs-Regiment 32).

10.11.1939 dorazil z Ulm an der Donau do Pardubic Pionier-Ersatz-Bataillon 5. Byl ubytován v "Mudra-Kaserne" což byl po dobu okupace název Masarykových kasáren železničního pluku.

Mudra - Kaserne Pardubitz

Předválečný snímek Masarykových kasáren železničního pluku, za války využívaných okupanty
a přejmenovanými na Mudra - Kaserne. Zdroj: Vlastní sbírka

1940

24.8.1940 se Pionier-Ersatz-Bataillon 5 vrátil zpět do Ulmu.
Od 27.9.1940 působil v Pardubicích Pionier-Ersatz-Bataillon 1, byl sem přeunut z Königsbergu (Wehrkreis I).

1941

Někdy v průběhu roku se z Oggau u Eisenstadtu do Pardubic přemístil Flak-Ersatz-Abteilung 99. Bližší termín není znám. Jednotka byla umístěna v kasárnách na Hůrkách, které byly přejmenovány na Richthofen - Kaserne.

Richthofen - Kaserne Pardubitz

Foto kasáren na Hůrkách z roku 1942. Německý voják drží stráž u brány Richthofen - Kaserne. Zdroj: Vlastní sbírka

16.7.1941 byl Pionier-Ersatz-Bataillon 1 přesunut z Pardubic zpět do Königsbergu (Wehrkreis I).

V průběhu června nebo července byl v Pardubicích dislokován Polizei-Bataillon 317 (FPNr. 39 745). Velitelem jednotky byl Obstlt. Gresser. Na konci července byl bataillon převelen na východní frontu.

1.10.1941 došlo k přejmenování Sch./FAR Pardubitz 32 na FFS (A/B) 32 Pardubitz.

1942

22.1.1942 nařídil pardubický vrchní zemský rada (Oberlanderat) zřízení místního velitelství protiletecké obrany v Pardubich. Velitelství bylo umístěno ve sklepě domu č.p.58 na Pernštýnském náměstí. Tam se scházel štáb po každém vyhlášení leteckého poplachu. Na plánu města byly zakreslovány nasazené jednotky a služby. Jejich činnost štáb kontroloval za pomocí telefonického spojení a vysílaných spojek.
Štáb měl přímé telefonické spojení se dvěmi pozorovatelnami - na Zelené bráně a na věži pardubického zámku a dále s hlídkami Luftschutzu ve městě a v okolí.
Zpočátku se činnost PVO omezila převážně na meteorologická hlášení, první letecký poplach je v deníku velitelství uveden 26.3.1942. Od té doby byly zaznamenávány přelety jednotlivých letounů nebo menších skupin letadel RAF.

1.7.1942 byl Flak-Ersatz-Abteilung 99 přeměněn a přejmenován, jeho část byla redislokována a v Pardubicích zůstal jednotka pod novým označením - Leichte Flak-Ersatz-Abteilung 99.

Od 1.11. 1942 byl v Pardubicích dislokován také Infanterie-Ersatz-Bataillon 72, který sem byl přesunut z posádky Karlovy Vary - Dvory (Karlsbad-Maierhöfen) a byl doplňovací jednotkou pro 46. Infanterie-Division. 7.11.1942 byl přeměněn na Grenadier-Ersatz-Bataillon 72 (je jisté, že ten tu působil nejméně ještě v červnu 1943). Byl výcvikovou a doplňovací jednotkou pro 246. Volks-Grenadier-Division. Podle některých zdrojů Grenadier-Ersatz-Bataillon 72 zůstal v Pardubicích až do dubna 1945, kdy byl mobilizován a zapojil se do bojů v Protektorátu.

V noci z 24. na 25.10.1942 došlo k prvnímu náletu na Pardubice, konkrétně na pardubické letiště.

1943

Ročníku 1943-1944 německé fotbalové ligy se účastnil i tým Luftwaffen SV Pardubitz. Spolu s týmy Luftwaffen SV Prag-Gbell, NTSG Budweis, SG Prag, SG Studentenkompanie Prag a Luftwaffen SV Königgrätz tvořili Gruppe Böhmen pod GAU BÖHMEN-MÄHREN. Žádné výsledky se bohužel nedochovaly.

1944

25.1.1944 ukončila svou činnost letecká škola FFS (A) 32 Pardubitz a její zbytky se přesunuly pod FFS (A) 9.
Od konce ledna začala naopak v Pardubicích působit podstatná část Schlachtgeschwader 151.

1.4.1944 vznikla na letišti nová jednotka - Fliegerhorst-Kommandantur A14/XVII Pardubitz. Měla za úkol správu pardubického letiště a pozemní zajištění působení leteckých jednotek. Vznikla na základě předchozí jednotky, která spravovala letiště Pardubice - tou bylo Flugplatzkommando A 14/XVII.

Od 15. května se začali na pardubickém letišti přeškolovat piloti frontové SG 3.

Pardubice se staly cílem spojeneckého bombardování v době, kdy vypukla "válka o benzín".
V Pardubicích sídlila rafinerie firmy Fantowerke AG Pardubitz (předválečná "Pardubická rafinerie závodů Fantových, akciová společnost", mezi lidmi zvaná "fantovka").
Rafinerie byla v provozu od r.1889, v roce 1932 byla zásadně modernizována (nová atmosférická trubková kolonová destilace). Vlastníkem byl z velké části švýcarský a nizozemský kapitál. Před válkou byla největší rafinerií v ČSR. Správní rada a ředitelství sídlily v Praze, další pobočka rafinerie byla v Novém Bohumíně.
Rafinerie byla dále modernizována okupanty i za války. Roku 1942 byla spuštěna nová vakuová destilační kolona. V letech 43-44 postavena odstředivková rozpouštěcí a odparafinovací kolona pro oleje, ve výstavbě byla selektivní rafinace olejů Kresolen.
Rafinerie produkovala mazací oleje, asfalt, parafin a benzin. Benzinu bylo cca 40.000 tun ročně (cca 28% ročního celkového objemu Fantovky). Podle spojenců byla pátou největší rafinerií v Německem okupované Evropě.

Vzhledem k tomu, že město bylo navíc důležitým dopravním uzlem a že se ve městě nacházelo letiště, na němž Luftwaffe soustředila v roce 1944 značnou sílu převážně bitevních jednotek (ať nastálo dislokovaných, nebo právě se přeškolujících - v Pardubicích bylo v srpnu podle spojenců asi 50 letadel typu Fw-190), bylo jen otázkou času, kdy se nad městem objeví svazy spojeneckých bombardérů...

Složení štábu místní protiletecké obrany bylo v tomto období následující:

  • velitel PLO - Julius Stumpf - starosta Pardubic
  • kpt. Chlapec - velitel městské uniformované policie
  • E.Klein
  • Antonín Novák - velitel hasičského sboru (profesionálního)
  • MUDr. J.Šerf - velitel zdravotnické služby
  • MVDr. A.Čapka - velitel veterinární služby
  • Prof.Ing. A.Novotný - velitel chemické služby
  • Ing. V.Krušek - velitel odklizovací služby
První a neúspěšný spojenecký nálet na rafinerii provedly bombardéry RAF a SAAF při nočním náletu v noci z 21. na 22.7.1944.

Druhý nálet, provedený americkými bombardéry kolem poledne 24.8.1944 přinesl úspěch - byla poškozena rafinerie a navíc i pardubické letiště. Oba nálety přinesly ztráty na životech civilního obyvatelstva i značné materiální škody. Po náletu se musela SG 151 dočasně přesunout na záložní letiště.

V říjnu se v Pardubicích objevily Ju-88A-3 nebo A-4 z I. a II. Gruppe KG 30 "Adler", patřící pod velitelství IX.Fligerkorpsu (J) (IX.stíhací letecký sbor). Zbytky gruppe byly dislokovány v Grifhornu. Posléze byla I./KG30 přemístěna do Chrudimi, kde už byl štáb s Bf109G a II./KG 30 se stěhovala do Hradce Králové.
V listopadu do Pardubic přiletěla III./KG 30 vyzbrojena Bf109G, byla přeměněna na III./KG(J) 30. Společně s ní sloužila 3. Flughafenbetriebskompanie KG 30. III./KG(J) 30 zde měla vyčkat na přezbrojení na Me262, ke kterému nikdy nedošlo.

Poslední nálet na rafinerii Fanto během druhé světové války přišel 28.12.1944. Americké bombardéry rafinerii těžce poškodily. Během náletu zničily doprovodné musatangy během hloubkových útoků 26 lokomotiv a 7 letadel na zemi. Útoky na lokomotivy proběhly převážně v okrese Chrudim a na Vysočině. Útoku hloubkařů se nevyhnulo ani chrudimské letiště.
A tak zatímco v červenci 1944 byla měsíční produkce asi 2.700 tun, po srpnovém bombardování se podařila obnovit výroba jen natolik, že v listopadu se vyrobilo 1.500 tun. Po prosincovém náletu bylo poškození refinerie už takové, že se až v březnu 1945 podařilo vyrobit méně než 1.000 tun.
Bombardování rafinerie a letiště v roce 1944 mimo jiné poškodilo i pardubické dostihové závodiště. Před konáním první poválečné Velké pardubické muselo být v arfeálu zasypáno 41 kráterů po bombách. Mimo areál rafinerie Fanto, obvod letiště a dostihového závodiště bylo zasypáno 163 kráterů. 125 v polích a 38 v zalesněném terénu. Krátery měly v průměru hloubku 4m a průměr 13m.

Poslední nezasypané krátery po bombách

Pravděpodobně poslední nezasypané a volně přístupné krátery po bombách z náletů na Pardubice v roce 1944. zdroj: mapy.cz

1945

V roce 1945 v Pardubicích působila škola Luftwaffe pro techniky (Luftwaffenschule für Betriebstechnik). Meteoslužby zajišťovala Wetterflugstelle 1228 s letouny He-111 a Junkersy W34, byla přímo podřízená Luftflottenkommandu 6.

V lednu 1945 zřídil Lw.Auffangstab Ost v Pardubicích shromažďovací středisko. Velitelství střediska (přímo podřízené OKL) sídlilo v Duchcově. Mělo za úkol reorganizovat personál Luftwaffe vracející se z východní fronty.
Taktéž během ledna 1945 byla do Plzně přesunuta III./KG(J) 30, společně s 3. Flughafenbetriebskompanií KG 30.
Do konce ledna opustila letiště i SG 151 (podle [2] až počátkem dubna).
21.1. u Pardubic v důsledku selhání motoru nouzově přistál Bf 109G-14 (W.Nr.464582) od II./KG(J)30 z Hradce Králové. Pilot nezraněn.

Během jarních měsíců vznikla na popud revolučního národního výboru v Pardubicích skupina prvorepublikových důstojníků - letců, která měla z úkol sledovat činnost německé armády na letišti. Velitelem této skupiny byl jmenován Albert Gloss.

Od 16.3. byla na letišti i část Verbindungsstaffel VIII. Fl. Korps (spojovací letka) s letouny Bf108, Fi-56C a He-111. Byla podřízena přímo VIII. Fl. Korps.
16.března 1945 odpoledne přistála na letišti v Pardubicích část I./JG 52. Přistáli omylem, směřovali na letiště v Chrudimi při přeletu z Weidengutu a Stephansdorfu ve Slezsku. Byl to např.Uffz. Weichtmann z 3./JG 52 s Bf109G-14 "žlutá 13", po zhruba deseti minutách v 16.55 vzlétl a dokončil přelet. JG 52 byla zařazena pod Luftwaffenkommando 8 s velitelstvím v Heřmanově Městci.

1.4.1945 byl ve 13.35 vyhlášen tzv. "malý poplach". Byla hlášena skupina letadel letících od Jindřichova Hradce směrem na sever. Ve 14.10 se nad pardubickým letištěm objevilo asi 20 mustangů. 7-8 z nich se oddělilo a začalo postřelovat letadla na letišti. Vzniklé škody nejsou známy.
Další letouny provedly útok na vlaky jedoucí po hlavní trati Praha - Pardubice - Česká Třebová.
Mezi drážními strážními domky č.258 a 259 v katastru obce Srnojedy byl napaden nákladní vlak č.6990 jedoucí z Pardubic do Prahy. Byla zničena lokomotiva, z jednoho cisternového vozu vytekl všechen benzín, poškozeno bylo několik dalších vozů. Strojvůdce Jan Buchníček a topič Ladislav Hůlka z České Třebové byli těžce popáleni párou. Průvodčí vlaku František Ratzinger z Česká Třebové a svobodník Pukwitz utrpěli poranění na hlavě, patrně způsobené při vyskakování z vlaku. Za deset minut po napadení vlaku dorazil z Pardubic záchranný vlak s lékařskou pomocí. Všichni výše uvedení zranění byli odvezeni do pardubické nemocnice. Po náletu na tento vlak se letouny rozdělily.
Většina letounů odletěla západním směrem, ale dva letouny se vydaly na východ, kde u Moravan napadly nákladní vlak č.6244. Strojvedoucí i topič byli smrtelně zranění.
Jiná skupina letounů napadla mezi Přeloučí a Lhotou osobní vlak č.2308. Při útoku zahynul topič a německý voják. Další dvě osoby byly těžce zraněny.
Dále byl přímo ve stanici Trnávka napaden vojenský vlak jedoucí z Kolína do Pardubic. Usmrceni byli dva vojáci, 4 byli těžce a 9 lehce zraněni. U obou vlaků byly vážně poškozeny lokomotivy.

V dubnu 1945 se na pardubické letiště uchýlila velká část SG 77.
Od 24.4. hledaly na letišti poslední úkryt Heinkely He-111H-6 a H-20 od I./KG4 Kampfgeschwader 4 "General Wever" pod vedením Hptm. Rolfa Rannersmanna (DKG). Ale pravděpodobně již 25.4. se přesunuly do Hradce Králové. Stab, I. a III./KG 4 podporovaly obklíčené německé jednotky na východní frontě doručováním zásob.
26.4.1945 nouzově u Pardubic přistál Me262A-2A od 1./KG(J) 54 "Totenkopf" pilotovaný Staffelkapitanem Oblt. Leopoldem Beckem po poškození flakem při útoku na kolony sovětů u Chotěbuzi. Pilot byl nezraněn, stupeň poškození letounu činil 30%. 1./KG(J) 54 spadala pod velení Gefechtsverband Hogeback (= Stab/KG(J)6 - v tomto období velel částem KG(J)6, KG(J)51, I. a II./KG(J)54, JG1 a JG7).

Až do květnového povstání fungovalo pardubické letiště bez větších problémů. Omezení provozu byla způsobena především nedostatkem paliva a dále pak následky bombardování ze srpna roku 1944 a občasným vyhlášením leteckého poplachu.
Bojová činnost SG 77 pokračovala až do konce války, Fw-190F-8 zasáhly do květnového povstání v Praze.
Personál letiště začal s likvidací letiště až 8.5.1945. Několik vojáků objížděla stojánky letadel umístěných mimo vlastní obvod letiště a a vyhazovali letouny do vzduchu. Poté okupanti letiště opustili. Po jejich odchodu zůstalo letiště ve značně dezolátním stavu. Zbyla tu po nich spousta vraků letadel Bf109 a Fw190 rozmístěných po celém letišti i ve stojánkách mimo něj, v rohu letiště u tribuny dostihového závodiště zůstaly vraky několika desítek He-111, u Popkovic a u závodiště byly poškozené Ju-87 a na letišti zůstalo i několik kusů menších letadel, jako např. Fi-156.

Fliegerhorst Pardubitz

Zničená letadla Luftwaffe v rozbombardovaném hangáru pardubického letiště. Zdroj: Web VAP

Pod tribunami dostihového závodiště byly velké sklady trhavin a letecké munice. Před odchodem v nich byly umístěny nálože a propojeny do systému. Cesta k nim byla zaminována. Naštěstí to jeden z německých vojáků prozradil a pyrotechnik Tyc dokázal nástrahy odstranit. Přesto zahynul student Nechvátal z Pardubic.
gard. kpt. Petr Andrejevič Sibirkin Prvním spojeneckým letadlem, které po druhé světové válce přistálo na pardubickém letišti, byl 9.5.1945 průzkumný sovětský Polikarpov Po-2. Letištní plocha byla rozbitá a tak letoun musel přistát na vzdálenější straně letiště od letištních budov. Sovětský letec ale na letišti dlouho nezůstal a opět odletěl.
10.5.1945 přiletěla na letiště 1. eskadra 110. gardového leteckého Viselského pluku vyzbrojeného letouny Il-2 Sturmovik. Prvním pilotem pluku, který dosedl na plochu letiště byl gard. kpt. Petr Andrejevič Sibirkin (pozn. od 11.5.1965 čestným občanem Pardubic).

Ještě 12.5.1945 přistál pro nedostatek paliva německý dvouplošník v prostoru Haldy za Vrtálnou. Posádka utekla, typ není znám, šlo o letoun se žlutým pásem vpředu a imatrikulací obsahující písmena EH.

Během druhé světové války je tedy v Pardubicích (nejen na letišti) doložen výskyt těchto vojenských jednotek:

  1. Polizei-Bataillon VI/1 (?/1939 - ?)
  2. II./ZG141 (?/1939 - 5/1939)
  3. Einsatzkommando SS Pardubitz (?/1939 - ?)
  4. Sch./FAR Pardubitz 32 (10/1939 - 9/1940)
  5. Pionier-Ersatz-Bataillon 5 (11/1939 - 8/1940)
  6. Pionier-Ersatz-Bataillon 1 (9/1940 - 7/1941)
  7. FFS (A/B) 32 Pardubitz (10/1940 - 10/1943)
  8. Polizei-Bataillon 317 (6-7?/1941)
  9. Leichte Flak-Ersatz-Abteilung 99(?/1942 - 5/1945)
  10. Leichte Flak-Abteilung 691 (7/1942 - ?/1942)
  11. Infanterie-Ersatz-Bataillon 72 (?/1942? - 11/1942)
  12. Grenadier-Ersatz-Bataillon 72 (11/1942 - 4/1945?)
  13. FFS (A) 32 Pardubitz (10/1943 - 1/1944)
  14. Stab./SG151(1/1944 - 1/1945?)
  15. II. (část)/SG151(1/1944 - 8/1944)
  16. III./SG151(1/1944 - 1/1945?)
  17. Flugplatzkommando A 14/XVII (? - 1.4.1944)
  18. Fliegerhorst-Kommandantur A14/XVII (1.4.1944 - 5/1945)
  19. I./SG3(05/1944 - 06/1944)
  20. III./SG3 (08/1944 - 11/1944)
  21. I./KG30 (10/1944 - 11/1944)
  22. II./KG30 (10/1944 - 11/1944)
  23. III.KG(J)30 (11/1944 - 1/1945)
  24. 3. Flughafenbetriebskompanie KG 30 (11/1944 - 1/1945)
  25. Luftwaffenschule für Betriebstechnik (?1945?)
  26. Wetterflugstelle 1228 (?1945?)
  27. Verbindungsstaffel VIII. Fl. Korps (3/1945 - ?)
  28. Stab./SG 77 (4/1945 - 4/1945)
  29. II./SG 77 (4/1945 - 4/1945)
  30. III./SG 77 (4/1945 - 4/1945)
  31. I./KG4 (4/1945-?)

[1] „Okupace čs. letišť v r.1939“ - Miloslav John; Svět křídel, Cheb 1992; ISBN 80-85280-06-X
[2] „Luftwaffe over Czech Territory 1945“ - Jiří Rajlich, Stanislav Kokoška; JaPo, Hradec Králové 2001; ISBN nemá
[3] „Luftwaffe im Focus 9/2006“ - Axel Urbanke; Luftfahrtverlag-Start
[4] „Jindřichův Hradec 1944“ - Jiří Rajlich; Paseka, Praha a Litomyšl 1998; ISBN 80-7185-147-7
[5] „Pardubický 24. srpen 1944 (Spojenecký nálet na Pardubice)“ - Zdeněk Bičík; Sborník prací východočeských archivů 3, Kruh, Hradec Králové 1974; ISBN nemá
[6] The Luftwaffe, 1933-45 (anglicky)
[7] www.valka.cz
[8] Forum der Wehrmacht (německy)
[9] Militaria Fundforum (německy)


Poslední aktualizace: